Můj první maraton

Maraton je pro běžce významná meta. 42,195 km je Velká výzva. Stejnou výzvu jsem si dal i já. V loni na podzim, když jsem si kupoval účast na Pražském půlmaratonu jsem do košíku přidal i Pražský Volkswagen maraton. A začal na neděli 7.5.2017 připravovat hlavu a nohy.

Cíl splněn

Nebudu Vás napínat. Doběhl jsem. A zvítězil, sám nad sebou. Podobně to mělo, dle výrazů v tváři a cílových gest i mnoho dalších běžců a běžkyň, kteří dobíhali v podobném čase jako já.

Čas není vůbec důležitý. Je každém, jaký si dá cíl, jak k němu přistoupí a jak ho splní. Obdivuji každého, kdo se na trasu maratonu vydá a kdo ji dokončí. A je jedno zda jde o profíka, poloprofíka, natrénovaného amatéra nebo nadšeného běžce.

 




 

Jak závod probíhal

Start

Start je v devět a tak závod začal již den dopředu, kdy jsem si připravil věci, připnul číslo na tričko, cvičně se oblékl, abych zjistil jak budu vypadat na fotkách 🙂 Připravil si jídlo a doplňky pro závod. Ráno brzké stávání. Vydatná, ale lehká snídaně: kaše s ovesných vloček, med, skořice, k tomu kávu, tu jsme si nemohl odpustit. A popíjení skleničky s vodou a vymačkaným citronem.

Do Prahy přijíždíme v osm, metro nám ujíždí před nosem a napětí stoupá. Čas běží. Na peroně se hromadí lidé a také mnoho běžců s batůžky od RunCzech mířící jako já na Můstek a na start. Většina už převlečených. Já ne. Říkám si, že jsem asi udělal někde chybu. metro přijíždí a vyrážíme, ale neskutečně se vleče, nebo že bych byl už předstartovně nervózní?

Dobíhám do převlékacího stanu. Vysvléknout civil a navléknout dres a boty se třemi pruhy. Nezapomenout se namazat. Vazelínou. Odložit batoh a rychle na záchod. Fronty a nekonečné fronty a čas letí.

„Start za deset minut, upozorňujeme závodníky, aby se dostavili na start do startovních zón“

Jemu se to řekne, ale přeci se z toho nepočů… . Stihl jsem to. Nepočůr… jsem se. A rychle do svého sektoru J. Jak jsem si všiml, nepobíhal jsem tam zmateně sám, jen diváci, kteří se nechtěně motali pod nohy byli v klidu. Ano přiznávám, byl jsem z toho všeho docela nervózní, abych to stihl, abych byl u svého vyhlédnutého vodiče a abych … . Jediné na co jsem zatím nemyslel byla ta dálka, která mne čekal.

Z reproduktorů se ozvaly zvuky slavné Smetanovi Vltavy a had více jak deseti tisíc běžců se dal do pohybu.

Já proběhl startovní bránou, když běžci z elitní skupiny byli na trati už sedm minut. Nevadí, díky čipu budu běžet na svůj vlastní čas.

Můj maratonský cíl

Jak svůj cíl jsem si dal zaprvé doběhnout a za druhé doběhnout pod 4:00 hod. Prostě se budu držet vodiče na čtyři hodiny a užiji si to. Když to půjde tak zkusím zrychlit.

Průběh maratonu.

Svého vodiče a vodičku na čtyři hodiny jsem doběhl až na první občerstvovačce někdy po šestém kilometru. Prostě poučení pro příště: Je třeba přijít na start včas!

Dál jsem si držel celkem klidné tempo. A maraton si pěkně užíval. Přeběh po Karlově mostě, běh Pařížskou, Po příkopech, okolo Národního divadla, všude zástupy skvělých diváků a fanoušků. Někde tam mezi davy mám i své blízké. Fantastická atmosféra.

Na každé občerstvovací stanici jsem se napil, kdy byl banán nebo pomeranč jsem také doplnil vitamíny. Z vlastních zdrojů jsem také průběžně a pravidelně doplňoval. Měl jsme sebou sáček datlí a doma dělané tyčinky ( Děkuji, byly skvělé ).

Recept na tyčinky jsme okoukali z knížky: Brandan Brazier – Vegan v kondici ( Mladá fronta 2014 ). Knížka je velmi inspirativní, nejen z hlediska výživy sportovců, ale pro motivaci a pro rady pro trénink. Další zajímavé a inspirativní knížky oběhu najdete v článku: 10 inspirativnch knih o běhání.

Kilometry pomalu přibývaly. Tempo 5:30 – 5:40/ km, bylo zatím příjemné. Počasí a teplota vyhovující. Prvních 15 kilometrů uteklo. A nohy pomalu začali cítit uběhnutou vzdálenost a hlava zase začala registrovat vzdálenost do cíle.

Vyběhlo se z centra a už se tolik nekoukalo okolo, a tak jsem se soustředil na běh. “ Zkusím trochu zrychlit. Kdyby to třeba vyšlo na konečných 3:50, to by bylo skvělé“ Hlavou se honí různé myšlenky a nohy kmitají rychleji.

Už neslyším povzbuzování od vodičů. Myslím si: Super, to jsem jim asi docela utekl. Neohlížím se, běžím dál. Občerstvovačka, přejdu do chůze, v klidu se napiju se a znovu do běhu. Jde to skvěle.

 




 

Po metě půl maratonu už zase slyším : Skvělý výkon, běžíte skvěle“ Zpomalil jsem a opět se držel neúnavně povzbuzujících vodičů.

Od 25 km začínám cítit nohy.

Na třicátém kilometru si řeknu:“ Tak a ještě krok a poběžím nejdál, co kdy běžel“.

Na 32 km má radost, že jsem nenarazil do maratonské zdi. Podél trati se sem tam objeví kulhající běžec bojující s křečí. Stále pravidelně doplňuji pití a jídlo. Ale hlava začíná divně přemýšlet a žaludek už nechce další banán nebo pomeranč.

Od 35 kilometru začínám svůj velký boj sám se sebou. Vodiči hlásí, že máme menší náskok o proti cílovému času a diváci nás stále okolo trati povzbuzují. Jsou skvělý.

37. Km začíná mě pobolívat kotník

38. km kotník mne bolí

39. km ty, vole, ještě tři kilometry, to je jak s parku kam chodíš běh zpět k baráku, to dáš! A je tu poslední občerstvovačka.

Tunel, výběh do kopečku a kde je ten cíl? Kotník bolí. Mám hlad. Také bych něčeho napil. Ten gel asi nebyl nejlepší nápad. Ale cíl je blízko.

Kilometr do cíle. Pařížská na dohled. Diváci šílí nebo já už šílím? Ne, jsou skvělý!

Díky všem diváků po celé trati pražského maratónu, vytvořili neskutečnou atmosféru!

Poslední několik set metrů, vodiči stále povzbuzují. “ Běžte! to dáte !“ “ Bude to začínat trojkou!“

Modrý koberec na dohled, zrychluji. Kde se to ve mne bere. Cíl!

Doběhl jsem. 3:58:20. Cíl splněn.

V cíli si plácnu a poděkuji vodičům.

Byly skvělý! Děkuji.

Za cílem zahlídnu své nejbližší, vyměníme si úsměv a já pokračuji koridorem dál, pro zaslouženou medaili, šustivou deku a láhev s reklamní tekutinou Mattoni. Napětí opadá, tep se zklidňuje. Nastupuje radost z výkonu. “ Ty vole, ty jsi to dokázal! Joooo!“ Nastupuje i únava. Při cestě na parkoviště nejely jedny eskalátory v metru, jít pěšky ze schodů bylo dost náročné … . Ale radost převládá nad únavou!

Proč Pražský maraton

Maraton v Praze jsem si vybral záměrně a průběh mne utvrdil v tom, že to byla velmi dobrá volba. Proč Praha?

Pražský maraton má největší zázemí, velmi dobrou organizaci, po trati mnoho občerstvovacích stanic, vodiči vás doprovodí a povzbudí. Navíc diváci, velké množství běžců a krásná Praha. Jen ta cena, ano startovné je výrazně vyšší, než na jiných tuzemských běžeckých akcích.

Všechna očekávání se mi splnila. Trať vede po krásných místech Prahy, je sice klikatější, ale kdy můžete běžet po Karlově mostě nebo probíhat Pařížskou ulicí za povzbuzovaní tisíců diváků.

Řekl bych, že díky místu, divácké kulise, velkému množství závodníků a celkové organizaci a zázemí je Pražský maraton ideální pro každého, kdo si chce vyzkoušet, jaké je to poprvé uběhnout maraton.

Jak jsem trénoval

Na to jsem dost při maratonu myslel. Netrénoval jsem. Chodím běhat 4-5 týdně, měsíčně 150 -220 km. Ale systematicky netrénuji. Běhám pro radost. Ano, vše mi aplikace na mobilu zaznamenává, ale neřídím se tepovou frekvencí. Jde jen o pocit z běhu. Běhám pro radost. Někdy rychleji, někdy pomaleji. Nejdelší běh před maratonem byl běh na 30 km za tři hodiny, terénem po lese.

Poslední dva měsíce jsem se více zaměřil na jídlo. Vypustil jsme maso. Mám pouze maximálně dva masové dny v týdnu, jinak jedu na zelenině a doma vaříme nejčastěji různé veganské recepty. Myslím, že změna jídelníčku na mne měla pozitivní vliv. Něco jsme zhubnul, ale energie mi nechybí. Jsem uvolněnější a pocitově se cítím „vyfouklý“.

Co dál?

Teď jsem si dal dva dny volno a zítra zase obuji adi a vyrazím do parku. Nemám v plánu nějaký další konkrétní závod. Přemýšlím o horách a o ultra ( 50 – 60 km ).

Neláká mne rychlost, ale hory, les a vzdálenost.

50 km v Krkonoších, letní Jizerská padesátka, Půlmaratón na Ještědu nebo Půlmaratón v Českém ráji? ( Český ráj jsem v záři běžel již dvakrát a mohu vřele doporučit, velmi dobrá organizace a krásná trať). Nebo nějaká vlastní výzva?

Začíná letní tenisová sezona, je také čas na kolo, ale určitě bych rád navýšil měsíční kilometráž a přiblížil se 300 km a více za měsíc.

Aktuálně mám čas za půl maratón na 1:49:32, maraton nově na 3:58:20. Abych to dále ve svém věku vylepšil, musel bych nejen zvýšit kilometráž, ale opravdu začít trénovat. Zařadit intervaly, fertlek a více se soustředit na tepovou frekvenci … . Zkrátka dát běhání nějaký systém a řád. Toť otázka a výzva !?!

Ale bylo by pěkné dát půlmaratón pod 1:45 a dále si vylepšit maratonský čas.

Určitě se chci dále zlepšovat ve správné výživě. A zaměřit se na techniku běhu, ta je strašná. A začít pravidelně cvičit tzv. střed těla. Při maratonu se totiž ukázalo, že jen běhat nestačí. Správně zpevněná, záda, břicho a dobře formované svaly podpořené dobrou stravou dokáží výrazně pomoci.

A co vy? Vydáte se také na svou cestu? Já mám běh za skvělou motivační pomůcku. Běh mi zlepšuje fyzickou kondici. Udržuje mne na určité váze 🙂 ale zároveň neskutečně účinně čistí hlavu a tělo od stresu a zároveň každý úspěch a navíc uběhnutý kilometr má úžasně kladný motivační účinek.

Zkrátka, jak říkal Zátopek: „Když nemůžeš, přidej!

 




 

Líbil se vám tento článek? Díky za sdílení.Share on FacebookEmail this to someoneShare on Google+Tweet about this on Twitter

1 komentář: „Můj první maraton

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

*

bool(false)